world live score

NOT WITHOUT SPORTS DAY - NOT DAY WITHOUT WORLD LIVE SCORE

FORTUNA

  

RSS

RSS

Soccer Legends

Baggio Roberto ( Italy )

 Roberto Baggio se narodil otci Fiorindovi a matce Matildě 18.února 1967 v Caldognu, malé vesničce na sever od Vicenzy. Narodil se jako šesté dítě, nakonec bylo v rodině sourozenců osma již od malička propadl fotbalu a ostatní chlapce jeho věku jasně převyšoval. Jeho fotbalovým idolem byla brazilská legenda Zico. Jako teenagera si ho vyhlédl scout Vicenzy, týmu Serie C, Antonio Mora. Ale pod koučem Cadem nedostával Roberto příležitost, a tak mu v podstatě jedna sezona úplně utekla. Ale před tou další došlo ke změně na postu trenéra a mladý Baggio začal zářit, což mu vyneslo i místo v reprezentaci do 16 let.....

Průlomová byla sezona 1984-85, kdy nastřílel 12 gólů v 29 zápasech a pomohl tak Vicenze do Serie B. Ale tam se ani neohřál, protože po něm 3.května 1985 sáhla slavná Fiorentina. V té první si sice nezahrál, ale v té další nastoupil 21.září 1986 proti Sampdorii ke svému prvnímu utkání Serie A. Ovšem, co se nestalo-vážně si poranil koleno! Ale stihl se ještě během ní zotavit a 10.května 1987 tak mohl vstřelit svůj první gól v Serii A proti Napoli. V další sezoně nastřílel už 9 gólů. V té další, konkrétně v listopadu 1988 byl poprvé pozván do reprezentace k zápasu s Nizozemskem. Na konci sezony si pak vzal svou dlouholetou přítelkyni Andreinu, se kterou má dnes 2 děti-Valentina a Mattia.

Následující sezona byla pro Roberta veleúspěšná, v 32 zápasech Serie A dal 17 branek a Fiorentinu dotáhl až do finále Poháru UEFA, kde celek z Firenze podlehl Juventusu. Ale i to mu vyneslo angažmá v nejslavnějším italském klubu, za rekordních 17 milionů USD se stěhoval do Juve, což vyvolalo obrovskou zlobu v řadách fanoušků Fiorentiny, což se projevilo pouličními nepokoji. Baggiova skvělá forma mu vynesla i místo na Mistrovství světa 1990. Trenér Angelo Vicini ho však do prvních dvou zápasů nepostavil. Po slabých výsledcích Itálie ho ale postavil do zápasu proti Československu a Roberto se odvděčil nádherným gólem, možná nejhezčím na celém turnaji.

Squadra došla až do semifinále proti Argentině, před kterým ale trenér Baggiovi řekl, že začne na lavičce, protože mu přijde unavený, což samozřejmě nebyla pravda. Roberto naskočil do druhého poločasu, ani ten ani prodloužení však rozhodnutí nepřinesly. Při penaltovém rozstřelu se sice Roberto nemýlil, ale argentinský brankář zářil a vyřadil Itálii z turnaje. V první sezoně za Juve dal 14 gólů v 33 zápasech, 2.prosince mu žena porodila prvního z potomků.

V další sezoně v 32 zápasech přidal ještě o 4 góly více. Nejlepší sezona však měla přijít. V ročníku 1992-93 dal 21 gólů v pouhých 27 zápasech, v Poháru UEFA dal 6 gólů v 9 zápasech a výrazně tak pomohl Juve k celkovému triumfu. V další sezoně zaznamenal milník-100.gól v Serii A proti Genoe. V prosinci 1993 se mu dostalo nejvyššího uznání-získal jak Zlatý míč, tak titul nejlepšího fotbalisty FIFA. V této sezoně dal 17 branek v 32 zápasech, v květnu mu žena prodila druhé dítě. Na letním světovém šampionátu byl Baggio asi největší hvězdou, Itálii dotáhl až do finále. V semifinále se však zranil, ale i přes doporučení lékaře do finále nastoupil. Gól však nedal, ale to nejhorší mělo teprve přijít. V penaltovém rozstřelu v klíčový okamžik Roberto přestřelil bránu a z titulu se radovala Brazílie. Od té doby se zhoršily značně jeho vztahy s Arigem Sacchim. Náseldkem zranění z World Cupu odehrál v Serii A jen 17 zápasů, ve kterých dal 8 branek. Juventus vyhrál jak Serii A, tak Coppu Italia, v Lize mistrů došel až do finále, ale i tak to byla Baggiova poslední sezona v Juve, protože se objevil na scéně v plné parádě Alessandro Del Piero. Vedení Baggiovi sdělilo, že může zůstat, když přistoupí na snížení platu o 1/3. Na to samozřejmě Baggio nepřistoupil a tak se stěhoval do Milána.

Nebylo jasné, do kterého z obou velkoklubů, ale nakonec přetahovanou vyhrálo 6.července AC. Ale jak se ukázalo, bylo to špatné rozhodnutí. Kouč Fabio Capello ho nestavěl do základní sestavy a Baggio tak dal jen 7 gólů v 28 zápasech. Před další sezonou vysvitla naděje, Capello odešel, ale Milán měl slabé výsledky a Roberto opět vypadl ze sestavy. A bylo hůře, do týmu se vrátil Arigo Sacchi a tím byly Baggiovy dny v Miláně sečteny. 18.července se stěhoval do Bolgni. To bylo skvělé rozhodnutí, zářil, dal 22 gólů a vybojoval si místo na MS 1998 ve Francii. Cesare Maldini na něm však nestavěl, i tak ale dal 2 góly a hrál skvěle. Svou penaltu proti Francii sice proměnil, ale Luigi Di Biagio napodobil jeho minelu z roku 1994 a poslal Francii dále. Další sezonu nastupoval za Inter, který měl velké plány. Po slabém začátku se Inter i Baggio chytili v domácím zápase s Realem Madrid, ale fanoušci Interu neměli potom už mnoho důvodů k radosti. Zranili se postupně Baggio, Ronaldo, Zamorano i Ventola a to spolu se slabou defenzivou znamenalo 8.místo v Serii A, vypadnutí v Coppě Italia s Parmou a vyřazení z Ligy mistrů pozdějším vítězem Manchesterem Utd. Před sezonou 1999-2000 se mělo vše změnit, do Interu přišel Christian Vieri, ovšem nakonec také Marcello Lippi, což pro Baggia bylo asi to nejhorší. Právě pod Lippim přestal dostávat šanci v Juve a ani v Interu tomu nebylo jinak, i když Lippi prohlašoval, že na něm bude stavět. Děl se přesný opak a Baggio tak ztratil i místo v národním týmu pro Euro 2000. V posledním jeho zápase za Inter pomohl týmu dvěma góly v Champions League proti Parmě. I tak ale po vypršení kontraktu 30.června Baggio Inter opustil.

Rozhodl se odejít do maličké Brescie, týmu, který se nikdy neudržel 2 sezony v řadě v Serii A. Důvodem také bylo, že to měl blízko domů, do Vicenzy. Ukázalo se to jako skvělé rozhodnutí. Stal se tu největší hvězdou a vlastně největší legendou klubu. Pomohl svými Brescii setrvat 4 sezony v řadě v Serii A. V prvních 3 letech dal 33 gólů v 70 zápasech. Měl důvěru trenéra, fanoušci ho zbožňovali. Sezona 2003-04 byla jeho poslední v kariéře, vstřelil v ní také svůj 200.gól v Serii A, 14.března 2004 proti Parmě. Dostalo se mu velké pocty, když všichni domácí diváci Parmy vstali a tleskali vestoje. Poslední zápas kariéry odehrál Roberto Baggio 16.května 2004 proti AC Milan na San Siru. Když opouštěl hřiště ve 2.poločase, všichni diváci, hráči, členové realizačního týmu, prostě každý kdo měl nohy a ruce vstal a dopřál mu největší standing ovation, kterou si mohl Roberto přát. Zde je také konec příběhu, ale v srdcích fotbalových fanoušků  bude legenda jménem  Roberto Baggio přetrvávat navěky.

Statistiky

Přezdívka: Božský copánek
Pozice: útočník
Narozen: 18. února 1967 v Caldongu, Itálie
Reprezentační utkání/góly: 56/27
Ligová utkání/góly: 409/205

Kariéra:
Vicenza (1982-1985), Fiorentina (1985-1990),
Juventus Turín (1990-1995), AC Milán (1995-1997), Boloňa
(1997-1998), Inter Milán (1998-2000), Brescia (2000-2004)

Úspěchy:
2x mistr Itálie (1995 a 1996), vítěz Poháru UEFA (1993), vítěz Italského poháru (1995), Zlatý míč (1993), nejlepší fotbalista světa podle ankety FIFA (1993)

 
NOT WITHOUT SPORTS DAY - NOT DAY WITHOUT WORLD LIVE SCORE