world live score

NOT WITHOUT SPORTS DAY - NOT DAY WITHOUT WORLD LIVE SCORE

FORTUNA

  

RSS

RSS

Soccer Legends

Zoff Dino ( Italy )

Ledově klidný Ital, který v sobě tlumil všechny emoce. Moc takových Italů ve světě asi člověk nenajde. Avšak Dino Zoff je právě tou výjimkou. „Jsem jiný, než si každý myslí. Ale během práce se prostě neusmívám, protože to je příliš vážná věc,“prohlásil v roce 2000 při návštěvě Prahy. Do fotbalového důchodu odcházel tento jeden z nejlepších gólmanů fotbalové historie ve 40 letech, kdy taky získal v roce 1982 ve Španělsku titul mistra světa....
Na fotografiích z tohoto šampionátu je vzácná možnost vidět Zoffa rozesmátého, co už jiného než vytoužený titul by mohlo úsměv do tváře chlapíka s pověstí bručouna, zakládajícího si na nehybných rysech ve tváři, vnést.
Jeho denní rituál je po obědě sklenička vína a zapálení si cigarety. Umí si vychutnat života, ale vždy jen krátce. Od mala je totiž zvyklý tvrdě pracovat.
Dino Zoff se narodil 28.února 1942 v Mariano de Friuli a jak již název napovídá, je to vesnička nedaleko Udine. Dodnes se tam vrací a každý ze 1300 obyvatel ho vždy s radostí vítá. Na tvářích místních je vidět, že tvrdá práce je stále denním chlebem pro všechny. „Práce pro mě byla vždycky náboženstvím, musel jsem s rodiči dělat na poli od svítání do západu slunce. Kdybych neuspěl ve fotbale, asi bych byl po tátovi farmářem.“ Věnuj se práci a škole, slýchával doma. Jenže jak známo, Dino miloval hlavně fotbal.Postavil se do branky, kam trenéři často strčí nejméně talentovaného fotbalistu, což však rozhodně nebyl Zoffův případ. Už v 15 letech zaujal skauty Interu a Juventusu, nakonec však jeho přestup oba kluby zavrhly. A tak se vyučil mechanikem a každé ráno jezdil na kole do práce, kde opravoval motory.
Nakonec si šikovného gólmana v klubu Marianese přeci jen všimli a v 19 letech odešel do Udinese. „Tam jsem zažil nejšílenější zápas celé své kariéry. Byl to ten vůbec první v italské lize,“vzpomíná. Pamatuje si i datum-24.září 1961. Od Fiorentiny dostal 5 gólů. „Měl jsem strach, že ke mně přijde manažer a řekne: ,Tak tady, milý chlapče, končíš!‘ Nebylo mi příjemně. Pár dní po utkání jsem seděl v kině a o přestávce tam promítali všech 5 gólů. Raději jsem zajel pod sedačku.“ Příšerná premiéra se sním táhla. Udine sestoupilo a Zoff byl terčem kritiky. Odešel tedy do Mantovy.V Mantově Zoff konečně fotbalově vyrostl. Pravidelně chytal ligu, navíc si zde našel budoucí manželku Annu.Po 4 úspěšných letech vyrazil do Neapole. Zoff to glosuje: „Potkaly se dva extrémy. Já kliďas a všude kolem mě ohnivá Sicílie.“ Ale právě tady se Zoffova hvězda rozzářila naplno. Probojoval se do národního mužstva a dokonce s ním získal na domácím evropském šampionátu titul v roce 1968.

Na turnaj odjížděl jako náhradník, ale po 2 porážkách se trenér Feruccio Valcareggi rozhodl postavit do branky pro čtvrtfinále proti Bulharsku Zoffa.V 26 letech to tak byla premiéra v národním dresu. Kdo by býval tušil, že startů bude ještě 112, nadlouho rekord, překonaný až ikonou AC Milano Paolem Maldinim. Přestože zůstal jedničkou do konce turnaje, jisté místo pak neměl. Střídal se s Enricem Albertosim. Až po dalším mistrovství a neúspěšné obhajobě titulu nastal obrat. A Zoff se příležitosti chopil jaksepatří. Dvanáct utkání bez obdržené branky a světový rekord v neprůstřelnosti činící 1142 minut byl utnut až na MS 1974 Haiťanem Sanonem.
V té době už byl Zoff druhým rokem v Juventusu, kam přišel ve 30 letech. S Juve prožívál báječné roky. Ligová vítězství i úspěšná tažení evropskými poháry. Juve v té době mělo možná vůbec nejlepší mužstvo své historie-před Zoffem hráli např. Bettega, Capello, Tardelli, Boniek, Cabrini či Platini. Přesto mu však uniklo vítězství v Poháru mistrů, které Juve získala až v roce 1985, 2 roky po odchodu Zoffa do fotbalového důchodu.
Vše si vynaradil a fotbalovou nesmrtelnost zajistil na svém čtvrtém, posledním mistrovství světa. Do Španělska přijel v roli kapitána, jehož však mnozí kritizovali. Prý byl moc starý a nechce se křečovitě vzdát místa v brance. Jenže právě Zoff se stal jednou z největších opor při tažení squadry azzury za titulem. Nejpamátnější okamžik je skvělý zákrok proti hlavičce Paula Isidora z poslední minuty zápasu s Brazílií, který Itálie díky hattricku Paola Rossiho vyhrála 3:2 a slavila tak postup do finále.
V brance zažil hodně. „Chytal jsem dlouho a na hřišti se potkal se spoustou hráčů. Pamatuji Pelého, Charltona i Maradonu. Ale nejhorší ze všech útočníků pro mě byli Gerd Müller a Johan Cruyff.“
Zoff po skončení kariéry dlouho bez fotbalu nevydržel, dal se tedy na dráhu trenéra. S reprezentací postoupil na OH v Soulu a také v Juve měl velké plány. Ty mu však překazila tragédie, když se jeho asistent, bývalý spoluhráč a nejlepší kamarád Gaetano Scirea zabil v autě. Další ránu mu zasadil prezident Agnelli, když ho propustil. „Necítil jsem se jako oběť,“ tvrdí Zoff. „Ale Juventus je pro mě definitivně uzavřenou kapitolou.“
Nový domov našel v Laziu. Několikrát tam trénoval, dokonce dělal i prezodenta klubu. Vrcholem jeho trenérské dráhy je smolné stříbro s Itálií na ME 2000.

 Musel čelit kritice za příliš defenzviní taktiku a nezáživnou hru. Zoff to těžce nesl a znechuceně po turnaji odstoupil. „Chybělo 30 sekund a všichni by nás opěvovali. Místo toho jsme byli napadáni za 2.místo. Není to divné? Bylo pod mou důstojnost, aby o mně Silvio Berlusconi říkal, že nejsem na trénování dost inteligentní.“
Jako trenérovi se mu nedostalo patřičného uznání, i když úspěchy očividně měl. Pohár UEFA s Juve, Lazio po 16 letech v evropských pohárech a stříbro na ME se squadrou azzurou. Někdy se na jeho zásluhy nezaslouženě zapomíná. Dokonce tolik, že italská fotbalová federace ho při příležitosti svého stoletého výročí nevybrala mezi hráče pro setkání s italským prezidentem. Takvou neúctu si tato legenda nezaslouží.

Kariéra:
Italská reprezentace (1968-83, 112 utkání/84 obdržených branek)
Kluby: Udine (1961-63), Mantova (1963-67), Neapol (1967-72), Juventus (1972-83)
Trenérská kariéra: trenér brankařů Juve (1984-86), olympionici Itálie (1986-88), Juventus (1988-90), Lazio (1990-94, 1997), reprezentace Itálie (1998-00), Lazio (2001)
Prezident Lazia (1994-98)

Hráčské úspěchy:
Mistr světa 1982, mistr Evropy 1968, vítěz Poháru UEFA 1977, mistr Itálie 1973, 75, 77, 78, 81, 82, Italský pohár 1979 a 83. Drží rekordní sérii 1142 minut neprůstřelnosti v reprezentaci (20.září 1972-19.červen 1974), rekrod v počtu zápasů odehráných v italské lize (570) i rekord nejstaršího hráče, který vyhrál titul mistra světa (40 let, 4 měsíce a 4 dny). Patří mezi 25 fotbalistů vybraných do Síně slávy.

Trenérské úspěchy:

Pohár UEFA 1990, Italský pohár 1990, vicemistr Evropy 2000

 


 

 
NOT WITHOUT SPORTS DAY - NOT DAY WITHOUT WORLD LIVE SCORE